Stanovisko MZ, ohledně povinnosti úhrady zdravotní péče dle vyhlášky vydávané na základě § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb.

Stanovisko Ministerstva zdravotnictví, ohledně povinnosti úhrady zdravotní péče dle „úhradové vyhlášky“ vydávané na základě § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Dne 20.7.2012 zveřejnilo Ministerstvo zdravotnictví stanovisko k problematice cenových dodatků a aplikace tzv. Úhradové vyhlášky. Protože tato problematika je dlouhodobě zneužívána zejména částí reprezentace ambulantních specialistů k nátlaku na Ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny ve snaze maximalizovat úhrady z veřejného zdravotního pojištění a to v některých případech bez ohledu na objektivně obhajitelné nákladové relace, dovolujeme si Vám nabídnout pohled Oborové zdravotní pojišťovny.

Je skutečností, že zdroje zdravotních pojišťoven jsou už od roku 2009 prakticky neměnné a naopak úhrady zdravotní péče jsou ve stejném období navyšovány z nyní již velmi nízkých rezerv.

V roce 2006 byla MZ vydána vyhláška č. 618 o rámcových smlouvách, která pro toto počáteční období stanovila pro segment ambulantních specializovaných služeb a některé další do roku 2015 fakticky nevypověditelné smlouvy. Od roku 2012 se sice léčebná a hlavně právní situace výrazně změnila, ale zdravotní pojišťovny na tento vývoj ve své smluvní politice prakticky nemohou reagovat.

Současně je všeobecně známo, že náklady na zdravotní péči zdaleka nejsou dostatečně zohledněny ani v současném systému přerozdělení. Již programové prohlášení vlády obsahovalo závazek zavedení dalšího vícekriteriálního přerozdělení. Ani k tomu však dosud nedošlo.

Je proto zcela jasné, že pokud zdravotní pojišťovny správně odhadnou disponibilní příjmy pro daný rok, a ve většině zdravotně pojistných plánů se to pravidelně daří velmi dobře, pak zdravotní pojišťovna nemůže dlouhodobě vynakládat více prostředků, než plánuje.

Stejně tak je zřejmé, že úhradová vyhláška jako univerzální dokument nemůže při mechanické doslovné aplikaci pro všechny případy zajistit, aby zdravotní pojišťovna své plánované a také skutečně jedině dostupné výdaje nepřekročila.

Připomínáme, že např. někteří ambulantní specialisté v Praze při zjevné časové i místní dostupnosti vykazují náklady až o desítky procent vyšší než je průměr zbytku České republiky.

Mechanickou aplikací cenové vyhlášky a nemožností případně snížit počet těchto ambulancí se pak nutně vytvářejí velké nákladové rozdíly, které zdravotní pojišťovny mezi regiony nemohou vyrovnat. Stejně tak občas mechanickou aplikací cen dochází i k cenově zcela neodůvodnitelným rozdílům mezi jinak srovnatelnými poskytovateli zdravotních služeb.

Velká většina smluvních poskytovatelů tuto situaci chápe a rozumný vzájemně vyhovující kompromis v některých doplňkových parametrech akceptuje.

Tato vzájemná ochota k racionálnímu řešení pak umožňuje zdánlivě neřešitelné rozpory uspokojivě v praxi překonávat.

Pokud však budou někteří reprezentanti ambulantních specialistů i nadále usilovat o vyhrocení a všeobecnou, doslovnou a bezpodmínečnou akceptaci všech parametrů úhradové vyhlášky vždy, pro všechny a bez ohledu na ekonomické dopady, musí počítat s tím, že výsledkem bude v některých krajích nejpozději od 1.1.2015 výrazná redukce části smluvních ambulancí.

Zvažme proto, zda jednak společně neusilovat o některé systémové úpravy a tolerovat prostor pro řešení zbylých extrémních případů k řešení vzájemným kompromisem, nebo ignorováním oprávněných zájmů smluvního partnera směřovat k situaci, kdy již další spolupráce nebude možná.

Tak jako je někde možné a správné omezit kapacitu lůžkové péče, je nepochybně nejméně např. v Praze možné bez ohrožení dostupnosti péče pro občany omezit počet smluvních poskytovatelů zdravotních služeb v některých odbornostech.

Platí přitom, že ochota ke kompromisu ekonomické důvody pro redukci mírní a naopak, vyhrocování sporů a zneužívání právních nástrojů nutnost redukce sítě naopak posiluje.

Vyzýváme současně i Ministerstvo zdravotnictví, aby vedení Smluvních ambulantních specialistů upozornilo, že výsledkem jejich tlaku a ignorováním ekonomické reality nutně musí být buď plošné snížení cen, nebo selektivní redukce počtu smluvních poskytovatelů zdravotních služeb v nákladově nepříznivých regionech případně v kombinaci se změnou přerozdělení.

Facebook
Tyto stránky používají cookies. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Souhlasím